THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na fešnom digipacku v čiernej, bielej a červenej farbe sa o miesto podelili plzenskí 1000 BOMBS a pražskí BAJONET. Osem skladieb z ich najnovšej tvorby sa zmestí na necelých 22 minút, je teda jasné, že thrashovo rezať sa tu bude vo vysokých obrátkach. Prvé tri kusy sú v réžii „bombometčíkov“ a musím povedať, že v porovnaní s dva roky starým, po viacerých stránkach nevyrovnaným debutom je tu počuteľný a potešiteľný pokrok. 1000 BOMBS pridali na tempe, razantnosti, agresivite, ich vojnové témy kompozične oveľa lepšie držia pokope, vokál sa usadil v útočnej, zlovestnej polohe a celkovo máme dočinenia s vydareným 80-kovým thrashovým nárezom, zabaleným do kvalitného zvuku. Kapela sa vyvíja veľmi dobrým smerom.
BAJONET existujú už od roku 2002, aktuálna zostava je Tomáš Studnička (basgitara, vokál), Martin Mareš (gitara, vokál) a Thomas von Krchov (bicie). Päť kusov na tomto splitku je mojím premiérovým stretnutím s ich tvorbou a počuť tento materiál v 80. rokoch, vystrelil by u mňa BAJONET niekde medzi domácu metalovú špičku. Ich surový, odpálený zúrivý thrashmetalový výprask funguje aj dnes, a kombinuje domácu metalovú tradíciu v štýle debutov ASSESOR, DEBUSTROL a najnepríčetnejších rýchloviek ARAKAIN s krutosťou a ponurosťou „Obsessed By Cruelty“ od SODOM a „Pleasure To Kill“ od KREATOR. Poctou týmto časom je aj text skladby „Thrash než nechcípneš“, v ktorom rozšifrujete kadejaké klasiky. Ostatné texty sa „vulgárno-poeticky“ venujú témam vojny, násilia, zvrátenosti a podobne, s „neurvalou“ hudobnou stránkou idú dokopy veľmi dobre a celkovo sú BAJONET vydareným sústom pre pamätníkov poriadneho rúbania.
7,5 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.